Teorie vzniku a vývoje závislosti na internetu

Kognitivně behaviorální model

Autor modelu R. A. Davis (2001) rozlišuje dva základní typy problémového užívání internetu: (a) specifické problémové užívání internetu a (b) obecné problémové užívání internetu. Specifické problémové užívání internetu definuje jako problémové užívání internetu specificky vázané k určité internetové aplikaci (například online gambling nebo stránky s pornografickým obsahem). Podle jeho předpokladů osoby s tímto typem používání internetu by pravděpodobně podobné chování vykazovaly i bez existence internetu, což znamená, že by například v případě online gamblingu chodily do kasin či hrály výherní automaty. Generalizované problémové užívání internetu zahrnuje podle něho obecné nadužívání internetu, které je spojováno se specifickým sociálním aspektem internetu, konkrétně s potřebou sociálního kontaktu a sociálního posílení. A toto problémové chování je podle Davise právě vázáno na samotný internet.

Při popisování kognitivně behaviorálního modelu (obrázek 1) Davis (2001) vychází z předpokladu, že duševní problémy jsou důsledkem spojení predisponované zranitelnosti a životní události. Podle něj je problémové užívání internetu výsledkem dvou druhů příčin: (a) vzdálených příčin a (b) blízkých příčin. Mezi vzdálené příčiny symptomů problémového užívání internetu řadí predisponovanou zranitelnost v podobě psychopatologické dispozice (například depresivní porucha, sociální fobie nebo poruchy vyvolané užíváním psychoaktivních látek). Jako životní událost označuje první užití specifické online aplikace. Klíčovým faktorem však je spojení určité online aplikace s příjemnou zkušeností (například zahnáním nudy nebo zapomenutím na aktuální problémy). Uživatel je pak motivován navštívit tuto online aplikaci častěji, aby opět zažil předchozí příjemnou zkušenost. V rámci probíhajícího procesu operantního podmiňování, pak situační podněty, jako například znělka oblíbené online hry nebo vůně kávy, kterou člověk pil během večerů s oblíbenou online aplikací, mohou sloužit jako spouštěče potřeby být opět online.

K blízkým příčinám závislostního chování na internetu zařazuje maladaptivní myšlenky, sociální izolaci a/nebo nedostatek sociální podpory. Maladaptivní myšlení Davis považuje za centrální faktor modelu. Maladaptivní myšlenky rozděluje do dvou základních skupin: myšlenky o sobě a myšlenky o světě. Nejčastějšími ruminačními maladaptivními myšlenkami o sobě, které mohou vést ke vzniku a udržení problémového užívání internetu, je sebepochybování, sebepodceňování a negativního sebehodnocení. V této souvislosti Youngová (2007) předpokládá, že právě anonymní interaktivní potenciál internetu umožňuje jedinci dočasně kompenzovat výše uvedená negativní jádrová přesvědčení. Při rozvinutém problémovém užívání internetu se k nim přidávají i myšlenky ruminačního charakteru týkající vlastního užívání internetu. Tyto myšlenky mají například podobu neustálého přemyšlení o problémech spojených s užíváním online aplikace nebo konstantní úvahy nad tím, proč má člověk problémy s užíváním internetu. Zatímco výše uvedené maladaptivní myšlenky stojí u objevení se obou dvou forem problémového chování internetu, sociální izolace a nedostatek sociální podpory se podílejí pouze na vzniku generalizovaného problémového užívání internetu.

Teorie deficitu sociálních dovedností

V této části jsou uvedeny dvě teorie popisující vztah deficitu sociálních dovedností a závislostní chování na internetu. Teorie deficitu sociálních dovedností S. E. Caplana (2003) popisuje aktuální dynamiku vztahu mezi sociálními dovednosti a užíváním internetu. Druhá zmíněná teorie autorů Liu & Kuo (2007) jde hlouběji pod povrch a snaží se vysvětlit vztah mezi sociálními dovednostmi a užíváním internetu z hlediska událostí v raném dětství.

Teorii deficitu sociálních dovedností S. E. Caplan (2003) formuloval na základně analýzy výsledků četných výzkumů zaměřených na interpersonální komunikaci v online i offline prostředí a její platnost ověřoval na vzorku 386 studentů ve věku 18 – 57 let. Na základě těchto výsledků autor formuloval následující vztah mezi sociálními dovednostmi a závislostním chováním na internetu. Podle něj osoby s psychosociálními problémy, jako jsou např. deprese, osamělost či sociální úzkost, vnímají vlastní sociální kompetence negativněji než lidé bez těchto psychosociálních problémů. Tyto osoby, které samy sebe vnímají jako méně sociálně kompetentní, preferují online sociální interakce, protože mají pocit, že online komunikace je pro ně méně ohrožující, umožňuje jim flexibilní sebeprezentaci a větší kontrolu nad informacemi, které o sobě prezentují. Tito lidé pak sami sebe vnímají v komunikaci s druhými prostřednictvím internetu jako komunikativnější než v běžném mezilidském kontaktu. Komunikace přes internet je tedy z jejich pohledu méně ohrožující, jednodušší a zábavnější než komunikace tváří v tvář. Následná preference online mezilidských kontaktů vede k nadměrným online sociálním interakcím, které zase na druhou stranu zhoršují sociální kompetence a vedou ke vzniku dalších problémů doma, ve škole nebo v zaměstnání.

Druhý přístup vychází z interpersonální teorie H. S. Sullivana a jeho předpokladu, že každý člověk je neoddělitelný od mezilidských vztahů, ve kterých žije, a jeho osobnost je z povahy těchto vztahů odvozena. Ve své teorii se zaměřuje na sociální úzkost a předpokládá, že hladina úzkosti jedince je přímo úměrná hladině úzkosti osob, které o něj pečovaly v dětství (Mitchell, 1998; Liu & Kuo, 2007). Liu & Kuo (2007) Sullivanovu teorii aplikují na fenomén závislostního chování na internetu s předpokladem, že negativní vztah s rodiči pozitivně koreluje s problémovými mezilidskými vztahy v pozdějším věku a problémové mezilidské vztahy vedou ke zvýšené hladině sociální úzkosti. A právě komplikované vztahy s rodiči, problémové mezilidské vztahy a zvýšená hladina sociální úzkosti jsou podle autorů faktory, které mají vliv na vznik a udržení závislostní chování na internetu.

Použitá literatura

Caplan, S. E. (2003). Preference for online social interaction: a theory of problematic internet use and psychosocial well-being. Communication Research, 30(6), 625–648.

Davis, R. A. (2001). A cognitive–behavioral model of pathological Internet use. Computers in Human Behavior, 77, 187–195.

Mitchell, S. A. (1998). Freud a po Freudovi. Praha: Triton.

Liu, C., & Kuo, F. (2007). A study of Internet Addiction through the lens of the interpersonal Tudory. Cyberpsychology & Behavior, 10(6), 799–804.

Young, K. S. (2007). Cognitive-Behavioral Therapy with Internet Addicts: Treatment outcomes and implications. CyberPsychology & Behavior, 10, 671-679.