Vzhledem ke své roli v přípravě implementace společného vzdělávání a soudě z několika posledních článků jsem člověk „bez rozumu“ (Štefflová, UN, 3/2016, s. 7), „zločinec“ (Odehnal, UN, 3/2016, s. 8-9) nebo alespoň posel dobrých zpráv o finančním zajištění společného vzdělávání, které jsou však údajně zcela nedůvěryhodné (Štefflová, tamtéž; Švancar, UN, 3/2016, s. 9). Reagovat na to proto musím.
Současné vedení MŠMT tuto dikci novely ani nenavrhlo, ani nepřipravilo, ani neprosadilo její odhlasování. Také to byli jiní, kteří v zájmu „uklidnění“ situace slíbili v květnu 2014 v Bruselu zrušení přílohy LMP jako podmínky pro to, aby EK vyhodnotila pozitivní posun v nediskriminačním nastavení vzdělávacího systému a nehrozila zastavením čerpání všech dotací z ESF. Toto vedení se od sklonku prázdnin 2015 snažilo najít realistické řešení mezi názory těch, kteří chtěli inkluzi hned a všude a oháněli se EK jako klackem, a těch, kteří tvrdili, že s naším systémem tzv. praktických škol žijeme v nejlepším z možných světů a nikde se neděje ani ta nejmenší nespravedlnost.
Co se tvrdí a jaká je skutečnost
Spouštěčem k novele, jakýmsi Gavrilo Principem usnadnění přístupu ke společnému vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) v běžných školách, sice v minulosti byl rozsudek evropského soudu pro lidská práva v kauze známé jako D. H. a spol. proti ČR identifikující v několika případech neoprávněné zařazení romských žáků do tehdejší zvláštní školy. Nicméně tak jako atentát v Sarajevu nebyl příčinou I. světové války, tak ani tento rozsudek není hlavním důvodem pro větší otevřenost přístupu dětí, které se mohou s daleko větší podporou vzdělávat s ostatními v běžné škole, ke kvalitnějšímu vzdělání. Školský zákon ve své preambuli ukotvuje již mnoho let rovnost práv, podmínek i příležitostí ke vzdělávání. Vyrovnání podmínek mezi speciálními a základními školami, ve kterých se už dnes vzdělávají děti s postižením, ale s rozdílnými podmínkami pro práci pedagogů, je tak pozdním naplněním zákona.
Pojetí inkluzivního vzdělávání obsažené ve vyhlášce č. 27/2016 a připravených vyhláškách následných, v upraveném RVZ ZV a doprovodných metodických materiálech není plošné, nařizující a povinné pro všechny žáky ve speciálním školství, není nárazové (vše k 1. 9. 2016), nesnižuje škálu možností, jak dítě se SVP vzdělávat, ani není bez dostatečného finančního zajištění. Opak je pravdou.
Pro žáky, jejichž speciální vzdělávací potřeby budou individuálně posouzeny, nikoli plošně
Inkluzivní (společné) vzdělávání je proto nyní koncipováno tak, abychom vytvořili lepší podmínky pro vzdělávánívšech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v „běžných“ školách, ale současně i nadále umožnili existenci důležitého článku vzdělávacího systému, a to speciálního vzdělávání.
Neruší se systém speciálních škol, ten zůstává, protože je ukotven v §16 odstavci 9 školského zákona a následně ve zmíněné prováděcí vyhlášce (viz https://www.msmt.cz/file/36859/).
Neruší se systém vzdělávání žáků s mentálním postižením. Nadále je možné beze změny vzdělávat žáky se středně těžkým a těžkým mentálním postižením.
Jediná změna nastane u žáků s lehkým mentálním postižením (LMP), u kterých se rozšiřují možnosti jejich vzdělávání. Tito žáci budou moci být nově vzděláváni,
a) v běžné ZŠ s využitím podpůrných opatření (PO), pokud to podmínky jejich zdravotního stavu umožní, nebo
b) v běžné ZŠ ve třídě podle §16 odst. 9, nebo
c) ve škole (dříve praktické) dnes základní, podle§16 odst. 9.
Rodič dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami tak má možnost volby, zda požádá o vzdělávání svého dítěte v běžné škole za pomoci podpůrných opatření, nebo ve třídě zřízené v běžné škole podle §16, odst. 9 (v takovém případě hovoříme o sociální integraci a taková třída může mít min. 4-6 a maximálně 14 žáků).
Charakter vzdělávacích potřeb žáka však může být takový, že není možné jej zařadit ani do běžné školy, ani do speciální třídy v ní, a pak je žák vzděláván, jak již bylo uvedeno, ve škole zřízené podle §16 odtst.9 (dříve v „praktické“ škole).
Lze očekávat, že přechod žáků s LMP do běžných škol „odčerpá“ z tzv. praktických ZŠ spíše menší procento těchto dětí, protože většina z nich skutečně má takový kognitivní a sociálně-emoční handicap, že ani s podpůrnými opatřeními by vzdělávání v běžné škole nebylo v jejich zájmu. Umožnit to však chceme těm dětem, jejichž handicap je skutečně „sociální konstrukcí“ (jak víme od 60. let minulého století z výzkumů psychologů jako byli Oléron ve Francii, nebo M. Cole a S, Scribnerová z USA, i od pedagogů z Anglie, Francie a USA prosazujících pozitivně afirmační, antisegregační a později inkluzivní vzdělávání), Tyto poznatky patří dnes už do klasického fondu, není třeba se jim vysmívat, jak to činí M. Odehnal (UN, 4/2016).
V každém případě nebude možné, aby kdokoli z rozhodujících aktérů si prosadil s odvoláním na novelu jednostranně svou představu. (1) Rodič musí požádat jak o zařazení svého dítěte do běžné školy, tak do třídy nebo školy podle par. 16, odst. 9. (2) ŠPZ musí na základě vyšetření vydat Doporučení s konkretizací podpůrných opatření pro vzdělávání v běžné škole (nebo se závěrem, že pro dítě bude lepší se vzdělávat ve speciální třídě běžné školy nebo ve škole podle §16, odst. 9); v obou případech bude naplňování Doporučení v intervalech uvedených ve vyhlášce vyhodnoceno. (3) Ředitel školy musí ŠPZ poskytnout informace o podmínkách ve škole. Po vzájemné dohodě teprve může dojít k definitivnímu rozhodnutí. V případě nesouladu bude nezbytné uvažovat o jiné úpravě podmínek vzdělávání, nebo – je-li spor velký a trvá i po závěru revizního pracoviště (NUV) – bude v krajním a výjimečném případě tento spor řešit OSPOD nebo zcela výjimečně soud (tak jak je to možné už dnes).
V žádném případě tedy nejsou pravdivé titulky typu „od 1. 9. všichni zdravotně postižení povinně do běžných škol“.
Utrpí kvalita vzdělávání žáků se SVP, protože s přílohou LMP jim bylo dobře?
Nejen vyhláška, ale ještě více upravený RVP ZV byly připravovány i konzultovány s odborníky z praxe, včetně ASP a ASPC, a vliv uvedených asociací byl nezanedbatelný. Pokud jde o RVP ZV, stačí se podívat do současné verze, která bude po vypořádání připomínek schválena v polovině února (školy mají dva roky na vypracování upraveného ŠVP a v jednotlivých případech po 1. 9. 2016 zohlední upravený RVP v IVP žáka, pokud obdržel Doporučení). Řada osvědčených výstupů z učení a metod a forem výuky z přílohy LMP je v něm zařazena. Jsou zde ovšem po konzultacích s didaktiky a speciálními pedagogy z praktických škol i rámcové výstupy nové (např. Člověk a svět práce zahrnuje i některé jednodušší dovednosti z laboratorních prací nebo z digitálního vzdělávání). Hlavně však je důraz kladen na metodického průvodce s příklady dobré praxe a připravuje se i multimediální interaktivní místo (www.rvp.cz). Je tedy zcela „mimo mísu“ zesměšňovat práci odborníků řečnickými otázkami typu„budou se snad žáci učit jen levou stranu rovnic?“ apod. Nikoli, jsou vymezeny minimální doporučené výstupy, které by měli žáci s 3. st. PO zvládnout.
Současně ovšem charakteristika výstupů jako „minimálních“ ukládá v případě, že se některým jedincům s PO začne dařit nad tuto úroveň, aby směřovali k výstupům z RVP ZV určených dnes žákům bez zdravotního postižení. Což dosud bez PO mohli s obtížemi nebo vůbec. Skutečně je tohle ohrožení jejich vzdělávání? Když všichni odborníci vědí, že právě u žáků s lehkým mentálním postižením existují velké rozdíly v jednotlivých dovednostech dílčích funkcích, takže postupovat podle jednoho modelu může být pro ně nevýhodné.
Je matením veřejnosti tvrdit, že zrušením přílohy ZŠ praktické „zaniknou“. Ony nikdy právně neexistovaly, byly to od r. 2005 základní školy, které ovšem měly podmínky jako školy speciální. Termín“ praktické“ nemá a neměl oporu v zákoně. A nezaniknou ve smyslu jejich zrušení, např. vystěhováním, rozprášením pedagogického sboru apod. To může navíc udělat jen jejich zřizovatel. Mohou jim ovšem ubývat žáci, jak se to ostatně děje už dnes, kdy se tito žáci stále častěji vzdělávají v běžné škole.
Náběh změn není revolučně nárazový, ale postupný
Představa, že jakákoli změna, zejména v tak tradicí a setrvačností charakterizovaném systému, jako je školní vzdělávání, může nastat naráz ke konkrétnímu datu, tj. revolučně po vzoru dobytí Bastily, vítězného února nebo sametového zlomu, je z pohledu vedení MŠMT samozřejmě zcela nesmyslná.
Dostupné dokumenty jasně ukazují, že je plánována jako postupná. Nechápu, proč se slova ministryně o evolučním, nikoli revolučním, zavádění změny stávají předmětem ironizování (Švancar, UN, 2/2016). Fakta hovoří následovně.
(1) Žáci, kteří se dosud vzdělávají podle tzv. přílohy RVZ ZV pro žáky s lehkým mentálním postižením a budou k 1. 9. 2016 (6. - 9., 10. třída) na druhém stupni základní školy, dokončí svoje vzdělávání podle této přílohy, tj. její platnost pro tuto převažující část žáků v ZŠ praktických bude trvat do 1. 9. 2020. Tím samozřejmě nemůže být z novely zákona dotčeno jejich právo na novou diagnostiku a případné Doporučení umožňující mu vzdělávat se v běžné ZŠ, pokud to bude rodič a školské poradenské zařízení považovat za možné a škola k tomu bude mít podmínky.
(2) Oproti tomu žáci na 1. stupni ZŠ se budou vzdělávat podle upraveného RVP ZV, ať už v běžné škole nebo ve třídě či škole podle par. 16, odst. 9. Je třeba veřejnost upozornit i na to, že už dnes většina těchto žáků začíná se vzděláváním v běžné škole (ovšem bez finanční a personální podpory nárokové od 1. 9.) a do ZŠ praktické jich míří řádově pár stovek (do 1. roč. jich nastupuje v posledních letech kolem 300 v celé ČR). Většina z nich přecházela do ZŠ praktické až ve vyšších ročnících 1. st.
(3) Do 1. 9. 2018 je vyhláškou prodloužen čas pro ŠPZ na rediagnostiku žáků se zdravotním postižením (včetně LMP). Do té doby platí závěry aktuálně platných doporučení ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (vyšetření). Není proto třeba vytvářet na školská poradenská zařízení tlak, protože školy mohou dále využívat podpory poskytované na základě dříve vytvořených doporučení ke vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Bude tedy i určitý časový prostor pro využití navýšených finančních prostředků na mzdy uvolněných v r. 2016 pro 150 nových psychologů a speciálních pedagogů v ŠPZ.
(4) Samozřejmě i vzdělávání učitelů je proces, který letošním přelomem února a března jen odstartuje a je plánován zatím do prosince 2018. Je třeba znovu zdůraznit, že nepůjde o rychlokvašené kurzy speciální pedagogiky pro učitele. K tomu bude potřeba v odůvodněných případech zajistit přítomnost plně vzdělaného speciálního pedagoga. Vzdělávání pracovníků ŠPZ běží již od května 2015 a cyklus déledobého vzdělávání hlavních lektorů pro jednotlivé kraje končí v těchto dnech.
Nezajištěné financování, aneb jen holubi na střeše?
Od 1. 1. 2016 MŠMT novelizovalo směrnici č. j. 28 768/2005-451, která umožní krajským úřadům vytvořit si o 0,6 % vyšší rezervu oproti roku 2015 (500 milionů na mzdové prostředky, 28 milionů na nákup učebnic a kompenzačních pomůcek). Znamená to, že krajským úřadům budou tyto prostředky rozepsány z MŠMT formou republikových normativů již od 1. 1. 2016.
Kraje také obdrží prostředky na navýšení výkonů školských poradenských zařízení ve výši 80 mil. Kč, což představuje zhruba výše zmíněných 150 míst poradenských psychologů a speciálních pedagogů).
Dalších 119 mil. Kč bylo alokováno na rozvojový program pro asistenty pedagoga pro děti a žáky sociálně znevýhodněné. To vše pro rok 2016, ve kterém má společné vzdělávání nabíhat až v posledním čtvrtletí.
Zdá se mi, že některé obavy vyslovené na základě neznalosti plánovaných změn jako by byly projevem známého „přání otcem myšlenky“. Je mi líto, ale selektivní čtení dostupných informací, ignorování informací, které protiřečí čtenářovu přesvědčení, a černobílé vidění jsou typické znaky hysterie. Snad mi alespoň tu trochu znalostí psychologie kritici zavádění společného vzdělávání neupřou.
Článek byl převzat z https://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/myty-a-fakta-o-spolecnem-vzdelavani
